Ten regál se sem nehodí.

Určitě jste to už zažili. Váš život nedává smysl, dokud se nestane změna a přijde něco, co jste potřebovali a chtěli. Najednou je všechno zorganizovanější, lidštější, lepší. Ale nic netrvá věčně.

Ten regál se sem nehodí.

Vzpomínám si na den, kdy jsem ho pořídila. Navštívili jsme prodejnu IKEA, kde jsme si každý vybrali jeden. Já si vzala pár polic a nohou, on dlouho vybíral ty pravé, bez suků a vad, které by mohly poškodit celou stavbu. Stejně jsme pak zjistili, že jsem ty svoje nepoznala a dřevo namíchala. Když jsem regál složila dohromady, hned jsem pro něj našla v pracovně místo. Obskládala jej a ověšela náhrdelníky a náramky, jednu polici jsem nechala jen a jen kloboukům, které tomu nábytku slušely. Dřevo vonělo a já byla šťastná, že si mám konečně kam uložit věci.

Víte, někdy, když kupujete věci, kupujete je přesně pro ten prostor, který obýváte. Jednak chcete, aby to vypadalo hezky a jednak nábytkem vychytáte všechny nedostatky místnosti. Její členění, rozlohu, výšku stropů a tak dále. Nábytkem rozdělíte nebo spojíte to, co jste chtěli. Někdy vznikne úplně nová místnost, nové prostředí. V místnosti se vyrobí útulno. Dva elementy, které se spolu snoubí v jednu masu, jako když si hezká žena vezme korálky a je ještě hezčí.

Všechno to dává smysl do chvíle, kdy se musíte odstěhovat. Z vesnice do města, z klidu, míru a voňava do pachu silnicemi obchvácených mrakodrapů. Několik let života vměstnáte do jedné malé místnosti s jedním oknem. Nemůžete se pohnout, kolik toho s vámi přišlo. S vámi i ve vás. A to i když toho spoustu odešlo. 

Postavíte regál, abyste se mohli v místnosti alespoň otočit. A pak přijdete na něco, co vás zlomí: ten regál se sem nehodí. Zošklivuje to tu a vůbec si připadáte jako ve skladišti, ne v místnosti, kde máte spát a tvořit.

Najednou nic nedává smysl. Nedává to smysl, protože pro tuhle místnost jsem tu věc nepořizovala.