Padesát odstínů rudé & TOP lifehacks pro menstruační bolesti

O menstruaci jsem psala už tolik věcí, ze kterých měli někteří čtenáři možná krátké záchvaty nausey a ti pravidelní krváceli z očí (dobře vám tak). A já toho nenechala, protože svět je velikánská záhada a mně se podařilo pár věcí odkrýt. Pište si, dámy, pište si i vy, citliví a milovaní pánové, kteří chtějí své lepší polovičce usnadnit život. Začínám.

Hořčík ve všech formách

  Ne nadarmo se říká, že nejlepší obrana muže před menstruující ženou je hodit po ní čokoládu a utéct. Ono to totiž není úplně mimo. Menstruující žena přichází o poměrně dost živin a minerálů. Mezi ty v téhle chvíli zásadní patří hořčík. Hořčík prokrvuje cévy a zlepšuje křečovité stavy do totálního uvolnění. Ale pozor, nestačí na ženu hodit čokoládu v době menstruace, ale už při prvních projevech "podzimu", tedy v třetím týdnu cyklu. Hořčíkem se musíme nadopovat s dostatečným předstihem, aby začal zabírat.

  Pokud žena krvácí silně, je nutné doplnit úplně všechno, co s krví odchází: měď, železo... Ztráta krve může být natolik enormní, že je oslabena imunita těla a dotyčná jednodušeji onemocní. Když jsme u toho chrchlání, vitamín C má schopnost zmírnit krvácení. Nebojte se lupnout si víc celaskonu, bude-li zbytečný, opustí vás jaksi sám...

Teplíčko a klídeček

  Možná jste typ, kterému pomáhá teplo, určitě si jste vědomy vynálezu termoforu; stejně však poslouží třeba nahřátá poklička nebo polštářek z pohankových slupek (ten plánuju během tohoto měsíce přidat na svůj e-shop, takže jej sledujte!). V případech silných bolestí přikládejte v pravidelných intervalech kočku. 

  V době, kdy jsem tímto problémem velmi trpěla (o čemž pojednával naturalistický článek zde) jsem úplně nenáviděla tvrzení "musíš to mít ráda a být za to vděčná". Nedospěla jsem k formě masochismu, která by mě naučila vděku vůči intenzivním a dlouhotrvajícím bolestem spojeným se silným krvácením. Vyřešila jsem to jinak, prostě jsem si z holčičích křečí udělala rituál. V momentě, kdy mě bolesti nejvíce trápí, zahodím vařečku, přestříhnu řetěz do kuchyně, obleču si nejpohodlnější a nejdivnější oblečení co mám, skočím si do obchodu pro balení limetkových Lays a vanilkovokakaových trubiček, doma se zamotám do peřiny, zastřu, vypnu telefon a zapnu si seriál. A když si to můžu dovolit, proběhnou takto dva dny. Dva dny, kdy slunce mého žití musí jíst chleba s rohlíkem a přežít větší bordel, než je ten obvyklý. Naštěstí mu nemusím vysvětlovat, že je to nutné. Dokonce občas pozvu do postele i pejska, který obvykle tuhle hranici překročit nesmí. Pokud pro mě začátek menstruace znamená TOHLE, tak se mi tělo za voraz odmění. Co si budeme říkat, rozpadá se mu orgán zaživa. To je dost náročný samo o sobě.

Best of the babiččina zahrádka

  Kromě hloupých keců jsem taky nesnášela ty významné pohledy, když mi někdo řekl to tajemné slovo KONTRYHEL. Jakože fakt? Holce, co trpí od dvanácti let a žije v rodině bylinkářů, někdo přinese kontryhel jako svatý grál? Kontryhel není moc nárazová bylinka a podle doktorů může mít vedlejší ůčinky.

  Já pila himalájské čaje, které popisuju v tomhle článku (a ještě o nich uslyšíte, protože je používám, ty vado, na všechno). Ale nedávno jsem úplně náhodou našla dvě bylinky, které rostou všude, já je mám v zahradě po pás a podle herbáře je to úplný menstruační numero uno. A to je prosím ŘEBŘÍČEK a LIBEČEK (ano, ten, co se dává do vývaru a říká se mu maggi).  Nevím, jestli to není tím, že jsem se v životě naučila, jak hnusný jsou léky, co pomůžou, ale tohle u nás jede fakt ve velkém a nedám na tuhle kombinaci dopustit.

  A pak ještě vím o jednom produktu, který se jmenuje Gynex (dá se koupit třeba tu, včil v akci). Je to směska bylinek (i toho slavného kontryhele), o které doktorky z Cenapu tvrdí, že je to černá magie (ale totéž tvrdí i o józe, která je na bolesti taky mimochodem super). Je mi už trapně, jak často tu o ní mluvím, ale myslím, že jí vděčím hladkému nájezdu na normální život po vysazení hormonů. Spousta žen má zkušenost se zlepšením stavu ženských partií, já posoudit nemůžu, protože těch okolností bylo příliš. Ale nebyly to výhradně pozitivní zkušenosti, abych byla upřímná.

Vez se na vlně cykličnosti

  Jsou samozřejmě ženy, které v téhle době fungují na sto procent. Já takovou ženou nejsem. Ale abych na to šla od lesa...

  Když jsme byly menší, často nás okolní svět přesvědčoval, že žijeme v tolerantní společnosti, která nám umožňuje pohybovat se v rudém týdnu mezi lidmi a vykonávat některé práce. Ještě dnes jsou v některých místech na zemi pravidla dost nekompromisní. Podle starých pověr menstruující žena nemohla dělat těsto (nenakynulo by), sklízet plody (zabila by rostliny) nebo zavařovat ovoce či zeleninu (všechno by zkyslo). Tyhle věci byly vyhnány duchem rovnoprávnosti a moderny. Ale je to dobře?

   Moje zkušenost je taková, že dané věci fakt dělat nemůžu. Ne kvůli nějakému zlému rudému duchu nad hlavou nebo prokletí, ne. Já jsem v téhle době prostě fakt se vším hrozně rychle hotová a dělám věci tak, aby byly. Z toho důvodu jediné, co doma dělám, je úklid (automaticky se pustím do nechutností a detailů, které jindy pomíjím) a v zahradě maximálně ničím věci, o kterých víme, že nechceme, aby zase narostly. To znamená plení záhonů, zastříhávání keřů atd. A funguje to. Všechny tyhle činnosti k menstruaci patří: tělo je dělaný na to, aby při ní odstranilo všechno staré a nefunkční a udělali prostor tomu "plodnému". To platí jak v případě její svatyně, tak v jiných záležitostech jejího života. Proto uklízím, pleju, plánuju pracovní aktivity na další týden, dramaturguju už napsané věci a nepíšu nové. Protože vše, co v téhle chvíli udělám/napíšu, nese aspekt nasranosti. Jídlo se nedá žrát, sirup dopadl jako že mi do misky kyseliny citronové spadla trocha máty, chleba by mohl sloužit jako beton pod slunečník  a o pracovních výkonech radši ani nemluvím.

   Z toho vyplývá: když krvácíš a něco se ti nechce dělat, prostě to nedělej. Tělo není blbý. Pamatujete si, jak kdysi nějaká koučka šila během menstruace "menstruační sukně"? Pamatujete jak byly ošklivý? Takže asi tak.

A pouštím si tenhle song

...pak jsem fakt ráda, že ji mám.