Poslední dobou se zabývám různými ezoblbostmi, které nějakým způsobem opisují mou životní zkušenost. Proto jsem se rozhodla tady trochu obhájit diskuze o mužské a ženské energii. Nemusí jít vždy nutně o patriarchální bullsh.t, kterým se v ezokruzích zakrývá nefeministický přístup.
Aby bylo jasno, rovnoprávnost je super a já jsem ráda, že ji máme. Bez ní bych už byla asi mrtvá, protože nejsem ten typ, co by se mlčky přizpůsobil a podmanil. Na druhou stranu mě trochu mrzí, že se z debat o "rovnoprávnosti" stává stejnost. Protože já nejsem stejná, jako můj otec, mí bratranci, strejdové nebo partner, přestože mám stejná práva jako oni. Mě vychovávala jen matka a nedá se říci, že by ve mně tím pádem fungovala "ženská energie" víc, než "mužská energie". V energie věřím, ale nemyslím si, že by člověk musel disponovat výhradně jedním či druhým a že se tyhle hodnoty nepohybují. Jak by k tomu přišli chudáci trangenderové?
V případě, že vás nějaké "ezodebaty" o energiích nechávají chladnými, tak si jakoukoli řeč o mužských a ženských energiích vyložíte jako návod pro jedno nebo druhé pohlaví, jak se mají chovat, aby byli "správní muži a ženy". Faktem je, že se to jasně specifikovat nedá. Obecně se mluví o mužské soutěživosti a dravosti a na druhé straně se mluví o ženské mateřskosti, pasivitě a intuivitě. A zde už přichází první problém v diskuzi. Pasivita. Kritici těchto ezoterických tezí vnímají slovo "ženská pasivita" jako stav, kdy si žena musí nechat všechno líbit a muž se stává jaksi pánem klanu. Já se poprvé s tímto termínem setkala v knize o tantře, kde se popisují mužské a ženské energetické póly. A následuje malé ezo okénko, které mohou skeptici přeskočit:
Tantra totiž tvrdí, že muži a ženy mají opačné póly v čakrách na těle. V praxi to znamená, že kudy žena energii přidává, muž ji vydává. Konkrétně by měl muž energii vydávat pohlavním orgánem, a žena přijímat. Obráceně to prý funguje v oblasti srdeční čakry. Pasivita tedy v ezokruzích neznamená, že ženská je fackovací panák, ale že tvůrčí energii přijímá, zpracovává a vydává srdcem. Osobně se mi ta teze moc nelíbí a má spoustu nedostatků (jak to je u transgender lidí?), nicméně počítá s tím, že někteří lidi jsou "přepólovaní" (funguje to u nich obráceně) a tím si zadělávají na psychické i fyzické zdravotní problémy a hlavně neschopnost "naladit" se na člověka, se kterým byste si normálně sedli.
Já celou tu situaci nějak akceptovala "teoreticky", ale nedokázala jsem ji uvést do praxe, protože výše zmíněné mi připadalo trochu černobílé a urážlivé (jako že muži projevují lásku sexem a ženy srdíčkem?), nějak jsem pořád nechápala, co to znamená, ta "pasivita" v praxi. Cítila jsem se stejně, jako když mi někdo řekne "buď konečně holka". Jakože co?
Co to vlastně znamená být ženská? Jako že když si vezmu kalhoty, jsem chlap? Nebo co to vlastně znamená? Ono je dneska těžké si tohle ujasnit. Oblečení je společenský konstrukt, muži nosí už běžně ženské šaty (a mně se to osobně hrozně líbí, já prostě nevěřím tomu, že šaty a make up jsou výhradně ženská záležitost). Já se s tím setkala, když jsem řešila vysazení prášků; do té doby jsem měla popravdě řečeno bugr v genderové identitě, ale po vysazení jsem se dokázala plně identifikovat jako žena, aniž by se cokoli změnilo nebo abych to dokonce dokázala popsat slovy. Jen jsem tak nějak cítila v sobě tu sílu: kdybych chtěla, otěhotním, kdybych chtěla, porodím, kdybych chtěla, budu matkou, zatím jsem milenkou, partnerkou, jsem prostě ženou vedle svého muže. To není něco, co by se dalo konkretizovat nějakými vlastnostmi, hygienickými potřebami, společenskými pravidly nebo kosmetikou. Jestli chcete vědět, co je to být mužem nebo být ženou, tak se zeptejte trans* procházejícího proměnou, co cítí, co je jinak, jak přišel na to, že je u něj něco jinak. Kdyby mužskost a ženskost neexistovaly, tak tolik lidí nepodstupuje změnu pohlaví a bylo by jim to úplně jedno. A přitom když se nějaký muž rozhodne být ženou, nikdo by od něj neočekával, že pokud dosud četl sportovní rubriku a hrál hokej, tak že najednou začne štrykovat a sledovat telenovely. Když se to neočekává u trans* žen, proč se očekává od cis žen, že budou muset nějak specifikovat svoje ženství, pokud jej jednoduše cítí?
Východní teorie ženské a mužské energii přikládají určité vlastnosti. Muži jsou podle nich ti soutěživí, průbojní, racionální; ženy ty kreativní, přizpůsobivé a intuitivní. Osobně to nevnímám jako mustr, jaký člověk musí být, tudíž mě to neuráží. Konkrétně u žen se tohle ještě proměňuje během cyklu (praxe, to mi nikdo nevymluví, sorry). Na druhou stranu mě logicky vys.rá, když někdo řekne: "Kde se v tobě bere ta dravost, ta soutěživost, ty jsi přece holka..." To je asi to, co kritiky těchto úvah pobuřuje. Shodneme se v tom, že to nesmysl je, protože, jak jsem řekla, nejde podle mě o statické principy výhradně jednoho pohlaví. A i kdyby to tak bylo, žijeme v moc dynamickém světě, kde nás ovlivňuje okolí, kultura, rodina a škola, už z toho důvodu by se to nedalo dlouhodobě udržet, kdyby to šlo.
Na závěr přejdu ke specifické situaci, která mi pomohla tyhle šílenosti pochopit. Projevil se mi řekněme dost konkrétní zdravotní... nepěkná věc. Poslední dobou se mi občas stává, že se mi na těle projeví nějaký podivný problém vycházející z hlavy, což je i tento případ. Protože jsou jeho příčiny neznámé, není na něj léčba a nedá se mu údajně předcházet, zjišťovala jsem si psychosomatické spouštěče tohoto problému. Long story short, internety na mě vyplivly nedostatek ženské pasivity ve vztahu. Sakra, cože? To jako že si moje tělo myslí, že jsem fackovací panák? Když jsem se ale pídila po tom, co to přesně znamená, vyčetla jsem, že je to trochu jinak, než jsem se domnívala. Tato teze totiž naprosto samozřejmě počítá s tím, že v ženách určitá soutěživost, kariérismus a touha něco budovat taky tak nějak je. Tedy že mají ty takzvaně "mužské vlastnosti". Nicméně nesmíme svou silou narušovat prostor jiného člověka. Podle toho, co jsem o svém zdravotním problému vyčetla, jsem usoudila, že nastal čas přestat svoji dravost cpát do vztahu a aplikovat ji na partnera, ale naopak ji vložit do vlastních projektů a tvořit, angažovat se, mít vlastní "byznys", kde se vyblbnu. Takže si mám svou "mužskou" dravost a soutěživost aplikovat na svém vlastním písečku do libosti. Uvědomila jsem si situace, které ve vztazích poměrně často opakuju: partner ještě ani nezavře dveře a nestihne se zout a já už na něj chrlím plány, rozkazy, přání a bebíčka. Tak jsem se rozhodla dodržet svoje letošní novoroční předsevzetí: nebýt megera.
No, ten zdravotní problém ještě nezmizel, tak uvidím.
Komentáře
Okomentovat
Za každý přidaný komentář obživne jedno koťátko. Díky!