Vysadila jsem HAK: první cykly

A teď se dostanu k tomu nejdůležitějšímu: jak vypadala první menstruace od vysazení prášků. Jéžišmarja, to bylo naprosto skvělý. :)

  No, není to žádná slast krvácet z genitálií, ale člověk najednou cítí, že je to všechno správně a v pořádku. Připomenu, že mě děsily dvě zásadní věci: jednak návrat starého vzorce vysoké intenzity, délky a bolestivosti, jednak varování žen, jejichž příběhy mě v tomto rozhodnutí rozvíjely. Vzorec těchto varování vždy obsahoval prodlevu naskočení další ovulace. A ty prodlevy byly dlouhé, měsíce, roky. V mém případě to byly tři týdny.

  První týden tělo nerozumělo tomu, co jsem to provedla, ale nepřipadalo mi nespokojené. Cvičila jsem jógu, která dokáže rozproudit lymfu a jemně masírovat vnitřní orgány, užívala jsem bylinné kapky a čaje podporující ženské zdraví, žila jsem v místě, které mi umožnilo soustředit se na sebe samou, meditovat, být v klidu. Další dva týdny už se přirozený běh věcí začal srovnávat. Měřila jsem si pravidelně každé ráno bazální teplotu a čekala, až skokově stoupne o půl stupně.

  Stalo se to za další dva týdny. :)

 Byla jsem naprosto šťastná, že funguju jak mám a připravovala se na svoje "druhé menarché". Zároveň jsem začínala být trošku nervozní, protože jsem měla strach z těch jatek, která jsem zažívala na základce a na střední.

  Už si přesně nepamatuju, jak jsem se dozvěděla o krvácení, ale pamatuju si ten absolutní zen, který jsem cítila. A bolest k němu nepatřila, spíš jen takový tlak. Bolest byla rozdýchatelná a rozjížděla se v momentě rozrušení nebo jakékoli aktivity (prakticky stačilo vyslechnout si pasivně agresivní monolog nebo věšet prádlo). A tak jsem si zase sedla s dlaněmi na děloze a zhluboka dýchala. Bolest ustoupila do druhého dne. Štěstí začátečníka, říkala jsem si. To je přece nesmysl, aby to bylo tak jednoduché.

  Jenomže v následujících cyklech se to opakovalo. Minimální bolest první den. Výrazné ovulační příznaky, včetně pnutí v prsou. Za tuto drobnost jsem byla ráda hlavně v dobách, kdy jsem lajdala měření bazální teploty. To se ukázalo jako funkční věc, kterou dodnes používám. Ačkoli mám cyklus nepravidelný, menstruace pravidelná je, takže podle dne ovulace můžu odhadnout první den dalšího cyklu. A to se vyplatí vědět.

  Musím upozornit na věc, která se mi stala asi po čtyřech měsících: návrat puberty. Že mi vyskákalo akné na místech, kde se mi v životě nedělalo, je jedna věc, s tím jsem počítala. Prostě najednou máte beďar uprostřed čela nebo na líčku. Velkej červenej uher. Haha. Ale že jsem se chovala jako afektovaná kráva mě vážně překvapilo. Nebylo to totéž, jako PMS, já jsem vážně měla totožné pocity jako ve čtrnácti. Když mě někdo naštval, úplně iracionálně se mi v hlavě začaly tvořit naprosto dětinské logické vazby a následně jsem se podle nich chovala. Byl problém toho draka udržet na uzdě, naštěstí po pár týdnech odešel.
  Naštěstí jsem neměla problém ani s jinými záležitostmi. Faktem je, že mi HAK nedělala žádné potíže a ani její vysazení nic nezpůsobilo. Ani deklarovaný pokles libida, ani nárůst váhy, očekávala jsem také možnost rozpadu vztahu kvůli změně vnímání a produkci feromonů. Nic z toho se naštěstí nestalo, co se týče vztahu, myslím, že se věci ještě zlepšily.  Dokonce jsem měla pocit, že mi i můj hlas zní jinak.

  Další věc, na kterou jsem přišla, bylo to, že mou menstruaci nezhoršuje jen větší fyzická aktivita, ale také alkohol! Stačilo si během prvních dvou dní dát sklenku vína nebo se jinak nešetřit (na tyto dny mi vyšlo třeba stěhování) a další měsíc byly bolesti mnohem silnější. Avšak stále to zůstalo na prvním dni až dvou.

  Zlepšení od doby, kdy jsem HAK začala brát, lze přisoudit čemukoli: přestala jsem jíst maso, začala jsem se lehce hýbat, používám kalíšek, piju hodně bylinných čajů a co si budeme povídat, započetí sexuálního života dělá taky své. Ale hlavně psychika; věc, kterou mi všichni naznačovali už od začátku. Jenomže jak jsem psala už v prvním díle: není jednoduché milovat něco, co vás konstantně mučí.

  Jo, menstruace není nemoc, ale něco uvnitř ženy umírá. Regulérně jí odumírá kus sliznice. Je to totéž, jako by se tělo rozhodlo samo od sebe odloučit třeba končetinu. Prostě toobčas bolí, vysiluje a namáhá. Je nutné brát to v potaz, umožnit si to prožít,uvolnit se, hodit nohy nahoru a starat se o sebe. Alespoň v těch nejhorších dnech. Jestli pracujete tak, že musíte podávat určitý výkon, je to občas problém. Pokud nemáte pevný deadline, je dobré naplánovat si věci tak, aby nejnáročnější práce přišla na řadu až po menstruaci. Čím víc si odpočineš při ní, tím víc se ti tělo odmění.

  Ale o tom až zase jindy.
  Díky za přečtení. Pokud jste nečetli článek o tom, co jsem užívala před vysazením HAK, proč jsem vysadila HAK nebo proč jsem ji vůbec brala, můžete tak učinit nyní.